NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý aprílový večer v košickom Jumbo centre prebehol pod znamením severského melodického deathmetalu, konkrétnejšie, v skoro plnej sále fanúšikov, očakávajúcich historicky prvý koncert Švédov IN FLAMES na Slovensku. Aj napriek tomu, že neboli celkom jasné údaje o začiatku akcie (na plagátoch 18:00 a na lístkoch 19:00), už dávno pred osemnástou sa v centre Košíc černelo a pred budovou Jumbo centra sa zbiehali davy, aké som neočakával ani v najpozitívnejších predstavách.
Začínalo sa presne o dvadsiatej hodine a ako prví sa prestavili Maďari SUPERBUTT, ktorých účasť na koncerte bola jasná len niekoľko dní pred konaním akcie. SUPERBUTT sú na Slovensku doslova neznámym pojmom, hoci práve v Košiciach už pred pár rokmi hrali spolu so SADIST a SCEPTIC a v Maďarsku patria doslova do prvej ligy. Prejdem ale radšej k samotnému dianiu. Maďari oproti minulosti, teda ak si dobre pamätám, poriadne pritvrdili a namiesto uhladenejšieho, nu-metalom šmrcnutého hardcore-metal-rocku, sa dnes venujú síce stále moderne znejúcej, no predsa tvrdšiej podobe týchto štýlov. Ich energickú, extrémnu a na vysokej muzikantskej úrovni zahratú show kvitovalo publikum naozaj vrelo a vriaci kotol si kapela za svoj výkon zaslúžila. SUPERBUTT odohrali živelné predstavenie, počas ktorého síce nepredviedli nič mimoriadne, no určite milo prekvapili a snáď si aj urobili dobré meno. Pevne verím, že koncert týchto metalových „extrémistov“ na Slovensku nevyvolá jednanie bezpečnostnej rady vlády a besný štekot žilinského tankistu. Jediným problémom ich show bol nie práve podarený zvuk, ktorý je žiaľ ale pravidlom v tomto svätostánku komunistickej architektúry.
Po nie veľmi dlhej prestávke vyšli na pódium samotní IN FLAMES, no hneď na začiatok nepríjemne prekvapili absenciou avizovaného gitaristu Niclasa Engelina (ENGEL), ktorý mal dočasne nahradiť Jespera Strömblada, momentálne sa liečiaceho z alkoholizmu. Neprítomnosť druhej gitary značne ochudobnila celý set IN FLAMES a v kombinácii s nie najlepším zvukom a mdlým výkonom dredatého speváka (zahuhňaný rev namiesto spevu) spôsobili, že mám z ich vystúpenia zmiešané pocity. U skupiny bolo vidno obrovské nasadenie a medzi fanúšikmi, aj napriek vyššie spomínaným negatívam, radosť z možnosti vidieť a počuť obľúbenú kapelu. Za odmenu publikum vytvorilo výbornú atmosféru, ktorá sčasti vynahradzovala nedostatky. Ak si zašpekulujem, práve atmosféra mohla byť ešte lepšia, keby Švédi v ten večer siahali viac po starších a osvedčenejších songoch. Priznávam, že som tvorbu IN FLAMES prestal sledovať už pred rokmi, pričom novšie skladby ma ani naživo nezaujali. Mám veriť, že sa tak stalo len následkom horšieho zvuku a chýbajúcej šesťstrunovky? Žiaľ, ani staršie veci (napr. „Colony“), hoci mnohým pri nich poskočilo metalové srdiečko, nedokázali presvedčiť o tom, že IN FLAMES urobili rozhodnutím ťahať turné bez aspoň zastupujúceho gitaristu dobre.
Čo povedať záverom? Koncert určite viac dal tým návštevníkom, ktorí sa lepšie vyznajú v diskografii IN FLAMES, pretože zväčša bolo potrebné viac hádať ako počúvať. Škoda...
Playlist IN FLAMES: Pinball Map, Delight And Angers, Drifter, Colony, The Hive, Cloud, Connected, Alias, Move Through Me, Only For The Weak, Touch Of Red, Disconnected, Come Clarity, The Quiet Place, Egonomic, Trigger, Take This Life, My Sweet Shadow.
Fotografie: Ivin
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.